Poslední drak čeká na svého drakobijce

Poslední drakobijce je další kniha od Jaspera Ffordeho, první ze série o Jennifer Strangeové, patnácti(pardon, už skoro šestnácti!)leté ředitelce kouzelnické agentury Kazam. Pokud se vám její věk zdá pro takovou funkci příliš nízký, pak vězte, že nejste jediní. Každou chvíli s tím má někdo problém. Ale Jenny ve skutečnosti pouze zaskakuje za pana Zambiniho, který se jednoho dne vypařil. Doslova. Zůstal po něm jen zelený dým. A dokud se nenajde, nemůže Jennifer z funkce nic vysvobodit. Tak se alespoň snaží udržet agenturu v chodu. Proto přijímá i takové zakázky, jako je ta nejnovější: s pomocí magie vyměnit v celém domě elektroinstalaci. A právě při té poslední se dozví, že byla vyřčena předpověď týkající se brzkého skonu posledního draka na zemi. Navíc má drak Maltcassion sejít rukou drakobijce. Jenže… kdo jím je? Dlouhých čtyři sta let nebylo jeho služeb třeba, protože lidé i draci dodržovali uzavřenou dohodu o vzájemném míru. Naštěstí však přece jen někdo kýžené jméno ví. Ten někdo je Vilém z Anoraku a je něco jako chodící encyklopedie. Jenn se za drakobijcem vypraví. Je rozhodnuta ho přesvědčit, aby draka nezabíjel. Jak se ovšem ukáže, nebude to nutné…

Stařec se na chvíli odmlčel, věnoval drobnou minci žebračce, která vybírala na vdovy z války s Trolly, a dodal: „Čekáte tu na něco?“
„Čekám na někoho.“
„Ach tak!“ opáčil. „Já také.“ Zhluboka si povzdychl a podíval se na hodinky.
„Čekám tu už řadu let, ale Jennifer Strangeová pořád nikde.“ 
„Co prosím?“ trhla jsem sebou. „Na koho jste říkal, že čekáte?“
„Na Jennifer Strangeovou.“ 
„Ale já jsem Jennifer Strangeová!“ 
„Tak to jsem se konečně dočkal!“ odpověděl stařec s náznakem úsměvu.
      
(str. 108, kapitola Brian Spalding)
Oním drakobijcem má totiž být sama Jennifer jedna nejmenovaná osoba… Výcvik normálně trvá mnoho let, ale protože času není nazbyt, projde jen rychlým proškolením. Jenny je pevně rozhodnutá Maltcassiona nechat na živu. Poté, co ho osobně pozná, tak dvojnásob. Jenže je tu pořád ta předpověď. A je nebývale silná…

Do knížky jsem se pouštěla s očekáváním, že bude trochu slabší (mé očekávání nebylo naplněno, za což jsemnesmírně ráda), což jsem vyrozuměla z komentářů na DK. Jsem opravdu moc ráda, že jsem se nenechala odradit tím, že je řazena do literatury pro děti. Někomu přijde začátek nezáživný, ale já osobně jsem s ním vůbec problém neměla, naopak, podle mně  v něm bylo nejvíce vtipných momentů. V každém případě Jasper Fforde (opět) stvořil opravdu nádherný příběh. Při čtení jsem si občas říkala: jak to ten člověk dělá?. Ať už jsem od něj četla cokoliv, vždy mě to dokázalo úplně pohltit, nadchnout (nejspíš patří k těm šťastlivcům, od kterých si s chutí přečtete i nákupní seznam). Jenny je moc fajn, je taková… normální (prostě holka, kterou by vám nevadilo potkat i mimo knížku 🙂)  Navíc brzy zjistíte, že jí prostě nedokážete nefandit 🙂. Knížka se mi opravdu moc líbila. Dokonce tak moc, že jsem to nevydržela a už mám doma druhý díl! 🙂

A co zajímavého jste četli vy? Znáte něco od Jaspera Ffordeho? 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s