Nechtějte slyšet zvěrokvarka pět

Od událostí popsaných v Posledním drakobijci uplynuly dva měsíce a Jennifer se opět naplno věnuje zajišťování přežití Kazamu. Zakázka, kterou přijali tentokrát, se jeví až banálně jednoduchá. Mají najít prsten. Nic obtížného, chtělo by se říci. Jenže prsten samotný se nechce nechat najít. Přesněji řečeno: chrání ho kouzlo, které zajišťuje, že nebude nalezen (pokud to stvořitel kouzla nebude chtít). Vznikne menší spor mezi Jenny a Lady Mawgon kvůli tomu, že Jenny si myslí, že když si prsten přeje zůstat nenalezen, že by to tak měli nechat. Ale vyhraje Lady Mawgon a tak se jde na věc. Povede se jim ho lokalizovat a s pomocí Tigera pak i vyzvednout. Všechny zarazí, že prsten je nabit silně negativními emocemi. Takže mají hledaný předmět v ruce. Logicky se teď nabízí, že ho vrátí Ann Shardové (klientce, co si je najala). Jenže prsten je nejspíš zakletý a kdyby se kletba uvolnila, mohla by napáchat hodně zlého. Jennifer má dilema: dát klientce prsten nebo jí ho zatajit? Když ho vydá, dostanou pět tisíc. Když ho nevydá… Rozhodne se. A rozhodnutí, které učiní na začátku knihy, se na konci ukáže být zásadní.

Jasper Fforde opět dokázal, že je Pan Spisovatel. Už to vypadalo, že na počáteční událost úplně zapomněl, ale mé obavy byly zbytečné. Menší nejasnost se sice najde, ale je to spíš záležitost překladatele: Jennifer jednou žije v Nespojených královstvích, podruhé v Nejednotných a pak zase v Nespojených… Takže je v tom trochu zmatek. Moc, opravu moc doufám, že Albatros bude pokračovat ve vydávání série a nezůstane jen u dvou knih (tak jako u jeho série se Středou 😦 kdybyste se k nim někdy dostali, tak neváhejte – mimochodem, teď jsou zrovna na Buxu ve výprodeji). Příběh je sice určen primárně mladším čtenářům, ale to vůbec ničemu nevadí. Do Kroniky Jennifer Strangeové se můžete klidně pustit, i když už nejste děti (já ostatně taky ne).

PS: Čekáte na vysvětlení titulku? Tady je: Ke každému exempláři zvěrokvarka existuje někde ve světě jedinec s opačně nabitým pólem. Když se setkají, vzniká melodie nazývaná právě píseň zvěrokvarka. Většinou je to to poslední, co člověk v životě slyší…

Tyhle dvě ukázky si prostě neodpustím 🙂

Kromě berňáku jsme neměli žádné nepřátele a s mocnostmi temnot jsme museli zápasit jenom při výpadku elektřiny (které jsou v našem království celkem časté).         (str. 10)

Mladík Perkins byl naším nejlepším a současně jediným učněm. V Kazamu pracoval něco přes rok a byl u firmy víceméně jediný můj vrstevník. Dobře vypadal a s výjimku záchvatů přepjatého sebevědomí, kdy zaklínal rychleji, než uvažoval, a upadal pak do obtíží, bylo zjevné, že firmě i kouzlení jako takovému prospěje. I mně byl sympatický. Jelikož se ale specializoval na dálkovou sugesci, tedy na schopnost vštěpovat lidem na dálku myšlenky, nebylo mi jasné, jestli mi je sympatický doopravdy, anebo jestli to jenom vyvolává sugescí – což by bylo odporné a neetické zároveň. Veškerá dálková sugesce neboli „zasívání“ byla zakázaná od chvíle, kdy se zjistilo, že představuje hlavní složku v reklamě a propagaci chlapeckých kapel bez talentu, jejichž úspěch byl až do té doby tak trochu záhadou.       (str. 11-12)

Četli jste Píseň zvěrokvarka? Nebo nějakou jinou knížku od Jaspera Ffordeho? A ještě jedna otázka: Chtěli byste, aby byla ukázka pravidelnou součástí mých recenzí? 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s