Jako štvaná zvěř

Tak jako v posledních několika týdnech nesčetněkrát, i tuto noc si šel Sam Dryden zaběhat. Vlastně ani neví, proč s tím začal, ale když na něj toto nutkání přijde, tak ho vyslyší. Vyrazí z domu, zamíří na promenádu a na pláž. Zrovna se rozhoduje, jakým směrem bude pokračovat, když do něj kdosi vrazí. Je to dívka, ne víc než dvanáctiletá. Samozřejmě se nabízí otázka, co dělá takhle malé dítě venku ve tři ráno. Odpověď zní: utíká před svými zabijáky. Rachel totiž není obyčejné dítě. Dokáže třeba číst (přesněji řečeno slyšet) myšlenky osoby, na kterou se zaměří. A to na vzdálenost až 1,5 km. Nebo dokáže přinutit lidi, aby jednali přesně tak, jak chce. Ale v tuto chvíli netuší, že něco takového (a ještě mnoho dalšího) umí. Kromě posledních dvou měsíců si nic nepamatuje. Sam se rozhodne jí na útěku pomoct. Její pronásledovatelé se tak stanou i jeho pronásledovateli. Paměť se Rachel vrátí přibližně za týden. Ví to obě strany. Jestli vás napadá, že něco takového by se armádě určitě hodilo, pak tušíte správně: Rachel je zbraň. Její pronásledovatelé už také znají Samovu totožnost. A ze zjištění, kdo si vzal Rachel pod ochranu, moc velkou radost nemají. Jeho schopnosti jim pěkně zkomplikují práci. Nám čtenářům to ovšem přinese mnoho napínavých situací 😉.


Autorem knihy Na útěku je americký spisovatel Patrick Lee, v roce 2014 ji u nás vydalo nakladatelství Vyšehrad a žánrově jde o thriller. Ale jaký thriller! Můžu říct, že všechny ty přívlastky, které knize anotace přiřkla, ani trochu nepřehánějí. Svěží, čtivý, akční, strhující, promyšlený, překvapivý… Ať použijete kterýkoliv, budete mít pravdu. A když použijete všechny, tak taky. Opravdu moc oceňuji, jak Dryden dokázal vybruslit i ze zdánlivě bezvýchodné situace (a že jich pár bylo). To byly okamžiky, kdy jsem si říkala: „Teď už je určitě dostanou! Z toho přece nemůžou vyjít…“ Pokaždé, když mě něco takového napadlo, jsem byla vzápětí vyvedena z omylu. Nejenže Patrick Lee nechal Drydena situaci zvládnout, ale (a to je hlavní) při zpětném pohledu mi řešení dávalo smysl. Vytkla bych jen jedinou věc: na konci kapitol sem tam chyběla tečka ukončující poslední větu. Čímž se dostávám k dalšímu bodu svého hodnocení. Čtivost a napínavost knihy byla určitě podpořena krátkými kapitolami. Knížka je taky poměrně krátká, má necelých 260 stran. Osobně nejsem moc rychlý čtenář, ale měla jsem ji přečtenou zhruba za den. I když to tak na první pohled nemusí vypadat, všechny objekty na obálce mají v příběhu zásadní význam.

Jak můžete vidět, je vážně tenká…


Na zadní straně knihy si můžete přečíst doporučení od významných „thrilleristů“, jako třeba Lee Child, Steve Berry, Lisa Gardner nebo Nelson DeMille. Pokud je někdo z těchto lidí váš oblíbenec, určitě dejte na jeho doporučení. Pokud jím nikdo z nich není, dejte na to moje… 🙂  

  

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s