Vzpomínka

Koukám, že jsem tu dlouho nebyla… skoro pět měsíců. Teď v prosinci to s četností mých příspěvků ještě nebude moc slavné, (škola, zkoušky…) ale od ledna se to (doufám!) zlepší. 

Ale teď již k příspěvku. Opět reportáž, tentokrát ovšem „podle skutečné události“. 

Od zážitku, který se chystám popisovat uplynul již téměř rok (teď už čtyři), avšak někdy mívám dojem, jako by to bylo teprve včera. Stačí zavřít oči a vzpomínka je tu…

Je 13. ledna 2012, páteční odpoledne, kolem třetí hodiny. Stojím na zastávce Vlhká a čekám na kamarádku, až jí skončí vyučování. Poté sedáme na osmičku a míříme na nádraží.  Vlak nám jede za půl hodiny. Čekáme na nádraží a náš vlak je konečně napsán. Cesta probíhá klidně. Jsme na nádraží v Pardubicích. Netrpělivě vyhlížím svou babičku s dědečkem, kteří by se měli každou chvíli objevit. Už je vidím. Mávám a míříme jejich směrem. Probíhá uvítání a pak míříme k autu zaparkovanému pod Hypernovou. Cestou domů se nás babička ptá, co bylo o Vánocích. A o Vánocích se zrodil důvod mé dnešní návštěvy. Dostala jsem totiž lístek na světoznámou zpěvačku       Tarju Turunen (ve zkratce: Tarja pochází z Finska, studovala klasický zpěv, v roce 1996 začala zpívat s Nightwish, dala tak vzniknout úplně novému žánru operní (symphonic) metal, v říjnu 2005 skupina Tarju vyhazuje otevřeným dopisem a končí tak zlatá éra Nightwish, Tarja se vydává na sólovou dráhu, kde je dodnes… delší verze příběhu bude zase někdy jindy ;-)). Tedy, přesněji řečeno, lístky byly dva – jeden pro mě a druhý pro můj doprovod. Večer usínám plná očekávání. Ráno se ptám kamarádky, jestli se také tak těší. Dozvídám se, že ano, ale ne v takové míře. Den utekl nečekaně rychle. Je kolem šesté hodiny večer. Jsme nachystané a můžeme jet. Stojíme před Malou ČEZ Arénou a čekáme, až se otevřou dveře a my se společně s davem vhrneme dovnitř. Je půl osmé a tento okamžik právě nastal. Rozhlížím se, zjišťuji kde je nejméně lidí a míříme tam.  Nacházíme místo přibližně ve čtvrté řadě napravo, jen pár metrů od pódia. Koukáme přímo na bicí soustavu (taky jsem pak byla patřičně hluchá), za kterou právě usedá bubeník z předkapely Hollow Haze. S ním přicházejí i ostatní hudebníci. Začínají hrát první písničku ze svého nového alba Poison in black.  Moc se mi nelíbí (bubeník, písnička ani skupina). Odehrají pět, možná šest písní a odcházejí. V hale nastává napjaté ticho. Přes pódium se objevila napnutá plachta s přebalem What Lies Beneath, Tarjina posledního alba. Jako první usedá za své cello Max Lilja. Jako druhý si stoupá za klávesy Christian Kretschmar. Po nich přicházejí kytaristé Alex Scholopp a Kevin Chown. Poslední přichází mistr ve svém oboru, bubeník Mike Terrana. Všichni začínají hrát úvodní píseň Anteroom of Death. Tarja pořád nikde. Zesilující potlesk však napovídá, že se metalová královna objeví co nevidět. Opravdu. Za plachtou se objevuje silueta postavy s mikrofonem a začíná zpívat. Sama sebe ujišťuji, že se mi to nezdá. Přibližně po dvou minutách písničky plachta padá a osobu, kterou jsme dosud mohli jen tušit, spatřujeme teď před námi. Anteroom of Death skončila a Tarja se chystá říct pár slov na uvítanou. Za větu „Dobrý večer Pardubice!“  sklízí obrovský potlesk. Poté však přechází do angličtiny, kde si je přece jen jistější… Po odehrání několika dalších písní nám Tarja představuje Into the Sun, lyrickou baladu z chystaného CD, které by mělo vyjít letos na přelomu srpna a září (2013). Zhruba polovina koncertu je za námi. Tarja usedá za keyboard, což znamená, že nyní bude následovat accoustic set, několik zkrácených písní na sebe navazujících a prolínajících se. Následuje energická Never Enough, také z chystaného alba. Končí. Halou se rozeznívají první tóny z Bless the Child, hitu z dob Tarjina působení v Nightwish. Until My Last Breath má být poslední písní večera. Nám se ale daří vytleskat ještě jeden přídavek, takže koncert nakonec uzavírá moje oblíbená Die Alive. Jdeme ven před halu. Volám babičce, že pro nás mohou přijet. Cítím se plná energie. V neděli se s kamarádkou vracíme domů. Čas do dalšího koncertu mi přijde nekonečný.

Pro většinu lidí je sobota 14. ledna 2012 naprosto obyčejným dnem, pro mě má však toto datum zvláštní význam…   

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s