Sběratelství umění může být docela nebezpečný koníček

Když se Lang Don Reilly pouští do pátrání po těch, co mají na svědomí smrt jeho sestry Janet a synovce Jeffa, ani ve snu by ho nejspíš nenapadlo, kam ho tahle cesta zavede. Když se o tragédii dozví, rozhodne se pustit do vlastního pátrání. Také si klade otázku: Proč? Vždyť si jen koupila obraz. Obraz s tajemstvím, jak se později ukáže. A ten někdo chce za každou cenu zabránit tomu, aby na to, co obraz skrývá, nikdo (třeba jen náhodou) nepřišel. Jak můžete odhalit tajemství, když nevíte, že máte vůbec nějaké hledat? Velice těžko. Jenže to ty lidi jaksi nezajímalo. Po smrti Janet přešel obraz do Langova vlastnictví a ikdyž v něm pobyl jen velice krátce, v té době narostl počet útoků na Langův život o 100 %. A neustávají ani poté, co ho už u sebe nemá. Jakou nebezpečnou informaci může skrývat idylická náboženská malba s pastýřskou tématikou? Reilly netuší. Čtenář ostatně docela dlouho taky ne. Rozhodne se (Lang, ne čtenář) že najde a potrestá viníky a dá jim to pěkně sežrat. Což se samozřejmě snáz řekne, než udělá. Zvlášť, když proti sobě máte tajnou mezinárodní organizaci, která, jako by to nestačilo, je navíc velice mocná…   


Případ Pegasus je dílem amerického autora Gregga Loomise. U nás ho letos vydalo nakladatelství Mystery Press a příští rok by měl u nás vyjít druhý díl (v originále jich má série zatím devět, tak jsem zvědavá, kolik jich u nás vyjde). Má 304 stran. Už když jsem na Případ Pegasus narazila, tušila jsem, že to bude kniha přesně pro mě. A taky že jo. Ačkoliv v rámci žánru kniha originalitou nijak zvlášť nevyniká, rozhodně ji nepovažuji za průměr. Moc často to nedělám, ale podobně jako u Čtenářů z Broken Wheel, i tady jsem měla potřebu si z knihy vypisovat věty a hlášky. A že jich bylo! Langa si prostě nejde neoblíbit. No a právě proto, že to normálně nedělám, si cením knihy, která ve mně tu potřebu vyvolá.

„Dokonce ani ten nepořádek moc neodváděl pozornost od jasně barevných postav kácejících se do propasti, což byla oblíbená italská freska posledního soudu. Bez ohledu na to, jestli je maloval Michelangelo. Bernini nebo jiný malíř, postavy vždycky Langovi připomínaly pozdní páteční večer v baru pro nezadané. Na lešení v půli stěny s dušemi odsouzenými k zatracení (těmi, co budou spát samy), zkoumaly jednu z postav tři muži.“ (Str. 100)

„Lang si vzpomněl na něco, co říkávala Dawn – chlap by radši zajel do pekla, než by se zastavil a zeptal se na cestu. Na to Lang vždy odpověděl, že ten poslední muž, který se ptal na cestu, byl jeden z mudrců, kteří se zeptali krále Heroda, kde se narodilo dítě Kristus. Ta otázka měla neblahý vliv na spoustu místních dětí a muži se od té doby už na směr neptají. Bez ohledu na Heroda by se Lang zeptal, kdyby se měl koho ptát.“ (Str. 227)

Poslední ukázka se sice objevuje až těsně před koncem, ale neprozrazuje žádnou zásadní informaci, takže nevidím důvod, proč se o ni taky nepodělit.

„Uběhla hodina. Lang se nedokázal soustředit, a tak si přečetl tutéž stránku pátečního International Herald Tribune aspoň desetkrát. Jacob dřímal u okna, zatímco Gurt poslouchala německé rozhlasové vysílání, prý fotbalový zápas. Podle Langa to klidně mohlo být To nejlepší z Adolfových projevů. Reakce publika by byla stejná.“(Str. 280)

Krátké kapitoly zvyšovaly čtivost knihy a ani na okamžik jsem se nenudila. Příběh se odehrává v současnosti a je proložen spiskem Pietra ze Sicílie, který přibližuje běžný život templářů a je tak unikátním dokumentem zachycujícím templáře v okamžiku těsně před jejich údajnýmzánikem. Zatímco moderní linka je psaná er-formou, Pietrovy zápisky jsou v ich-formě a působí tak ještě autentičněji. Jak jsem zmiňovala už v recenzi na Konec řetězce, i Případ Pegasus je přirovnáván k Brownově Šifře mistra Leonarda. V tomhle konkrétním případě je to však podle mě na místě mnohem víc než v tom předchozím. Ale reklama je hold reklama.

Knize dávám zasloužené 4*, těším se na druhý díl a děkuji nakladatelství Mystery Press, že se rozhodli Případ Pegasus přeložit a vydat, protože konspiračních thrillerů není nikdy dost! 🙂

Mé hodnocení:

Co vy a Případ Pegasus? Četli jste? Máte rádi podobné knížky?

2 komentáře: „Sběratelství umění může být docela nebezpečný koníček

Napsat komentář k lenkaknel Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s